Jedinečné místo v jižní Arice, kde hlavní roli hraje velmi početná populace africké fauny, která není jinde tak snadno k vidění. Kvalitní infastruktura i vybavenost místních campů, umožňuje skutečně originální podívanou hluboko do pravé africké divočiny …
Tento jihoafrický národní park je skutečným unikátem i mezi ostatními národními parky afrického kontinentu. Má především velkou výhodu v tom, že tato obrovská oblast neprocházela mnoha desetiletími občanských válek, které ovšem v jiných afrických zemích byly naprosto běžným jevem. Nepatrnou nevýhodu má v tom, že bezprostředně sousedí s Mozambikem, který právě ještě před několika lety dosti dlouhou občanskou válkou procházel a bohužel vlivem toho, bylo mnoho vzácných zvířat zcela nesmyslně pozabíjeno mozambickými vyhladovělými vojáky. V každém případě je Krugerův národní park jasnou ukázkou toho, že pokud jakoukoliv, věc, oblast, stát nebo cokoliv spravuje někdo, kdo umí správně přemýšlet, tato konkrétní věc se nachází v perfektním a oceněníhodném stavu. Toho je rovněž názornou ukázkou stav parků na jihoafrické a mozambické straně, kde na mozambické straně je mnohdy vzácností cokoliv vidět, kdežto v krugerově národním parku máte slony, žirafy, zebry, opice, hrochy a spoustu jiných zvířat téměř neustále na očích. V parku je taktéž k dispozici dost možností k ubytování, které jsou rovněž v bezvadném stavu a mnohdy jsou velmi vhodně a nenápadně umístěny přímo v centrech migrujících stád různých druhů krásných velkých zvířat. Tak můžete třeba přímo z terasy vlastního bungalowu pozorovat stáda slonů jak v nepravidelných intervalech přecházejí řeku, nebo početná stáda koupajících se hrochů a obrovské krokodýly, líně se povalující na říčních březích. Park má pochopitelně svá pevně stanovená pravidla, která je nutno dodržovat, jelikož všichni návštěvníci se nacházejí přímo v centru dění pravé africké, nespoutané a divoké přírody. Když jsem pozoroval zmateně pobíhající houfy japončíků a číňanů, bylo naprosto jasné, že nebýt těchto striktně daných pravidel, brzy by asi nejpočetnější komunitou v krugerově parku byli lvi a levharti, protože by měli denně naservírovanou čerstvou a velmi snadnou kořist – jen ty foťáky a kamery by museli vždy včas vyplivnout, aby je zbytečně neškrábaly v krku, protože těmi je každý zmatený a totálně nadšený japončík velmi masivně vybaven. I tak se ale občas nějaká ,,nehoda,, stane, ovšem je to velmi ojedinělé. Většinou prý, když někdo někde zastaví autem a chce se jít na chvíli projít do buše ,,nachytat,, nevšední snímky. Levhart, nebo číhající lvice je údajně vždy rychlejší. Z aut je proto v celém parku, kromě uzavřených oblastí, striktně zakázáno vycházet ven. Musím ovšem dodat, že ani mě to nedalo a několikrát jsem vystoupil, abych získal lepší pozici pro film, nebo fotografii. V tomto případě můj černošský průvodce vždy strachy valil oči do všech stran, aby nás něco nepřepadlo a pořád mě omezoval, abych nikam ven nevycházel a stále mi říkal, že já levharta neuvidím, ale on už mě třeba dávno pozoruje. Nutno také dodat, že naštěstí jediné co mě na této zajímavé expedici přepadlo, byla žízeň a hlad. Z toho ta žízeň byla krutější, jelikož lahev s vodou měla po chvíli tak 40 st. a této vody se prostě člověk nenapil. Studené pivo, byť bídné jihoafrické výroby, bylo potom jako dar z nebes. S tím jsem se díval z velké terasy na koupající se stáda slonů a v duchu jsem si říkal, že se to přeci jen s ,,trochou sebezapření,, vydržet dá …. Ale jen do chvíle, než jsme opět nastoupili do rozpáleného auta a můj černoušek mě prostě i nadále nechtěl pouštět ven. Stejně jako třeba Nelson Mandela i krugerův park, je jedním zu symbolů jihoafrické republiky. Toto místo je rozlohou větší než anglický Wales a je to jedno z nejrozsáhlějších, nejslavnějších a nejlépe chráněných území divokých zvířat na světě. Byl zde natočen nespočet dokumentárních filmů o přírodě a denně se zde odehrává bezpočet dramat o životě a smrti. Jsou to ovšem dramata režírovaná výhradně přírodou, bez zásahu člověka, což je jediná záruka zachování rovnováhy živočišných druhů. Zde je několik základních faktů o živočišné populaci v krugerově národním parku: Lvů – 1600 ks. Prasat bradavičnatých – 5400 ks. Světlých nosorožců – 8800 ks. Žiraf – 7700 ks. Slonů – 13050 ks. Buvolů kaferských – 30900 ks. Zeber – 32900 ks. Antilop Impala – 98 000 ks. Toto je pouze základní výčet těch nejznámějších druhů, dále se zde vyskuje samozřejmě bezpočet dalších zástupců africké živočišné říše. Park je přibližně 65 km široký a 350 km dlouhý. Prostoru tu tedy mají všichni jeho obyvatelé dostatek. Celé území je protkáno různými cestami a silnicemi, takže i když je v parku naráz relativně hodně aut, není jich mnoho vidět a každý si může jet – jak se říká ,,svou cestou,,. Jsou zde i speciální cesty pro auta s pohonem všech čtyř kol a Tyto jsou samozřejmě mnohem zajímavější, protože se lze dostat hlouběji do africké buše a nedotčené přírody. O tomto parku by se dato napsat snad nekonečných informací, ovšem daleko nejlepší je, se sem vydat a projet vše osobně. I když to vždy nebude velmi pohodlné a s plným komfortem, ale záruka neobyčejných zážitků a zcela nevšedních náhledů do života africké přírody tu dozajista je. V Africe je velké množství národních parků, ale krugerův národní park je neopakovatelný. Při návštěvě JAR by se toto místo určitě nemělo vynechat, protože takových míst s takto dokonale vybudovanou infastrukturou skutečně mnoho není … a v neposleddní řadě – pokud stojíte na vyvýšené terase v africké buši, před Vámi defilují stáda slonů a prasat bradavičnatých v dáli pomalu mizí zu obzorem krvavé africké slunce, tak odpustíte i tomu africkému pivu svou nedokonalost, kterou ale opět vyváží tím, že bývá pekelně studené. Roman Plzák, Kruger national park and Reserve – 15.11.2011
Related posts:
