Návrat do známých míst
Porovnání již známých míst, návrat tam, kde se během dlouhých let tolik nemění – v porovnání s mnohem více ,,civilizovanými místy,,.
Indonésie je země, kam můžete jet stokrát i vícekrát po sobě a vždy objevíte něco nového, něco co Vás – zpravidla příjemně – překvapí. Při poslední cestě jsem chtěl porovnat určitá místa, která jsem již v předchozí době navštívil, setkat se se známými lidmi a udělat si jakýsi srovnávací obraz Indonésie ,,současné a minulé,,. Mnoho lidí má ještě z této velmi zajímavé a krásné země podvědomý strach a to především pro její politickou nestálost a geografickou aktivitu. Ano, svým způsobem je to tak, pokud budete mít smůlu, můžete si třeba sednout do restaurace, kde vedle Vás záhy vybouchne nastražená nálož, nebo Vás uprostřed noci vzbudí mohutné hřmění právě počínajícího zemětřesení a nebo se můžete ocitnout náhle ve víru hurikánu anebo …… prostě se může stát cokoliv …… ale to se může stát naprosto kdekoliv i třeba u Vás doma. Je pravdou, že obvyklým terčem v Indonésii bývá Bali, nebo Jakarta, ale i přesto, že jsem jak na Bali tak i v Jakarte strávil dost času, nic podobného jsem zatím nikde nezaznamenal. Jde pouze jako všude o štěstí, nebo smůlu, pokud je člověk v určité chvíli tam kde být nemá. Skutečnost je taková, že Indonesie se nemění tak rychle, jako třeba jiné státy, spíše bych řekl, že pokud jsem porovnával známá místa, jsou léta beze změn. Naopak určité ostrovy jsou více zanedbané, mnoho věcí by vyžadovalo větší údržbu a péči, ale na mnoha místech to očividně nikomu nevadí. Na druhé straně příroda je zde naprosto fantastická vždy a v každém ročním období. Moře skýtá jedno z nejlepších potápění na světě, pralesy třeba na Borneu jsou stále stejně neprostupné, tajemné a zároveň úchvatné. Borneo samo o sobě je velmi dlouhá kapitola a dalo by se o něm popsat nespočet stran i knih. Je to třeba stále jeden z ostrovů, který si zachovává svou identitu a vlastní jakousi nenapodobitelnou originalitu. Problém tohoto ostrova je především nekontrolované kácení pralesů a vývoz obrovského množství dřeva do celého světa a to i přes dnes již platící, značně omezující vládní nařízení, ale bohužel, tento případ je obdobný jako třeba případ amazonského pralesa. V rámci mohutné korupce se nad vším přivírají oči a tak denně mizí nenávratně celé hektary deštného pralesa . Pokud opět provnám konkrétně ceny dřeva právě v Indonesii dnes a před dvěma lety – ceny jsou dnes dvojnásobné. Pro představu – ostrov Sulawesi / bývalý Celebes / je skutečně obrovský, rozlohou větší než třeba Česká republika. Nicméně na tomto ohromném ostrově již bylo vykáceno tolik tropického dřeva, že stav byl naprosto alarmující. Důsledek je takový, že i na Sulawesi jakožto jako na jeden z nejhustěji zalesněných ostrovů se dnes veškeré spotřební dřevo dováží právě z Bornea, nebo z Papui. Příroda je sice v Indonesii velmi rychle se revitalizující, ovšem není všemocná. Žádná individuální nová výsadba zde neexistuje, spoléhá se pouze na ,,samoobnovu,,. Někde se mi zdá, že se spoléhá na jakousi ,,samoobnovu,, i v různých městech. Ani zde se nic převratného neděje a totálně rozpadlé chodníky třeba na exponovaných místech na Bali jsou po několika letech stále stejné – jako bych snad nějaké díry již důvěrně znal. Nicméně Indonésie jak jsem se již několikrát v jiných článcích zmiňoval, je nádherná země a nabízí tolik, že na tyto ,,maličkosti,, běžný turista vůbec nehledí. Bezvadní lidé, krásná příroda, dobré jídlo, kvalitní a levné ubytování ve spojení s obrovskými vzdálenostmi vše předčí a každý kdo Indonesii jednou navštíví na ni jistě do smrti nezapomene .
