.. and the people of this globe ….
Nedílnou součástí tohoto světa jsou lidé .. pravděpodobně, velice pravděpodobně bohužel .. Za poměrně krátkou dobu lidské existence na této planetě bylo sice mnoho vybudováno, mnoho vytvořeno a vymyšleno, ale také buhužel mnoho nenávratně zničeno .. a právě o lidech a to o těch, kteří neco vytvořili, ale také o těch, kteří hodně zničili, je tato kapitola ..
Téměř kamkoliv zavítáte, kamkoliv se upře Váš pohled a to ať třeba jen na okamžik, nebo na delší dobu, zjistíte, že všechna místa jsou poznamenána lidskou činností. Někdy zdánlivě v pozitivním slova smyslu, jindy očividně s destruktivními dopady. Ovšem vše jak známo je pouze relativní a tudíž zcela určitě i onen zmíněný první pohled na tu, nebo onu lidskou činnost. Někomu se zdá neporušený deštný prales fádní, nudný a zbytečný, jinému se zdá Třeba Hong Kong nebo New York vrcholem úspěchu současného světa a lidského snažení. Samozřejmě, že jediná pravda a skutečnost je ta, že deštný prales je naprosto unikátní a nenahraditelný ekosystém bez kterého by na této poničené zeměkouli nefungovala spousta přímo souvisejících ,,záležitostí,, přitom právě zmíněná megaměsta jsou definitivní ukázkou blížící se ekologické katastrofy a lidské sebedestrukce. Zbývá pouze jediná otázka a to …. KDY … Po všech mých současných zkušenostech posbíraných po nespočtu cest a poznaných zemí, jsem došel k závěru, že drtivá většina všech lidí tyto souvislosti nechápe, ovšem samozřejmě do té doby, než se něco nepříjemného začne týkat právě jich samotných, potom nastává ono velice dobře známé … proč právě já ???? … a v tu chvíli je najednou úplně jedno, nachází – li se tento člověk třeba právě v onom zmíněném Hong Kongu, nebo v ,,neprůstřelném,, New Yorku .. ale ono se to vše, to co člověk zničil, znehodnotil a mnohdy zdegradoval na úroveň hrstky spáleného popela týká nás všech, těch, kteří něco vytvořili i těch, kteří mnoho na této zemi zničili …. nahlédněte zatím do stejnojmenné fotogalerie, budou tam zastoupeny obě skupiny, ale ta druhá bude pranýřována dozajista mnohem více, protože dokáže chápat pouze dimenze svých vlastních potřeb a bolestí, svých nesmyslných New Yorků a Shangají, ale nechápe, že bez deštných pralesů a průzračných horských bystřin by z toho známého ,,prachu,, vůbec nepovstal, ovšem dozajista se v něj v pouhém zlomku času opět obrátí. Neboť na tomto světě nám všem nepatří vůbec nic jiného, než pro každého z nás přesně vymezený čas. To co člověk zničil, bohužel se svými důsledky zůstane zničené navždy, málokdo si ovšem dokáže uvědomit, že za několik málo let po jeho smrti se na jeho jméno už nikdy nikdo nezeptá. Z historie všichni dobře víme, že vždy skončilo vše. Skončily největší a nejmocnější říše, byly zničeny zdánlivě nesmrtelné kultury, zanikly obrovské metropole, jejichž sláva – jak se rádo říkalo – se hvězd dotýkala. Pravda je ovšem jediná – NIKDO se NIKDY ,,hvězd nedotkne, každá pohádka jednou skončí – vinou člověka skončí i tento svět, nabízí se zase ta jediná otázka a to KDY. A opět, jak už to bývá, paradoxem je, že tento svět systematicky ničí živočišný druh, který po této zeměkouli chodí z mnoha jiných živočišných druhů nejkratší dobu a kterému tu téměř nic nepatří – ČLOVĚK .
