V současné době je viatnemsko-americký konflikt posuzován velice rozporuplně a bohužel očití svědkové tohoto ve skutečnosti obrovského světového konfliktu pomalu ale jistě vymírají. Mluvil jsem osobně s několika lidmi v Hanoi i v Saigonu, kteří v této válce bojovali a nutno dodat, že tyto osobní zkušenosti můj názor na tuto složitou záležitost zcela změnily ….
Vietnamsko-americká válka byla skutečně ne jen čistě – vietnamsko-americký- konflikt, ovšem ve skutečnosti konflikt, týkající se bezprostředně celého světa. Na jedné straně byl Vietnam – vyzbrojovaný tehdejším ,,sovětským svazem,, a Čínou a na straně druhé Amerika, podporovaná zpočátku i mnohými jinými prozápadně orientovanými zeměmi, posléze již pouze svým vlastním kongresem a ke konci pod tlakem veřejnosti již téměř nikým. Tento válečný konflikt, který zanechal nesmazatelné stopy nejen v celé Indočíně ale také v mnohých američanech, pochopitelně totálně ,,zamíchal kartami,, v celém Vietnamu. Vietnam byl totiž po triumfálním vítězství v bitvě u ,,Dien bien phu,, nad francouzi 7.05. 1954 prakticky na prahu svých mnoha dalších ,,menších vítězství,, ovšem tato bitva znamenala mnoho i pro celou Indočínu. Tento den byl totiž osudný pro celou koloniání dobu, po kterou francouzi vcelku neomezeně vládli celé Indočíně. Indočína sama o sobě obsahuje především tři samostatné státy – Laos, Kambodžu a Vietnam. Všechny tyto státy pochopitelně věděly, že dny francouzské nadvlády jsou sečteny a byla již jen otázka času, kdy budou veškerá francouzská vojska i jejich stanoviště odstraněna. Francouzi opustili Vietnam i Indočínu v relativně krátké době, ovšem všeho co za dobu své indočínské kolonizace v této části světa vybudovali, se tak snadno vzdát nechtěli. Ještě dodnes je dosti patrně znát vliv Francie např. v Laosu i v Kambodži. Vietnam je jaksi – alespoň zdánlivě – francouzského vlivu nejvíce zproštěn. Jak jsem se již zmínil v úvodu do kapitoly ,,Vietnam,, existovala zde jedna velice silná osobnost, které dokázala dávat lidem Vietnamu obrovskou vnitřní sílu a motivaci v jejich velice těžkém a dlouhodobém boji za svobodu. Touto osobností byl samozřejmě Ho Chi Minh a do dnešní doby jeho jakýsi duch se vznáší nad celým Vietnamem. Mnoho Evropských zemí a samozřejmě Amerika velice usilovaly o jeho záhubu, jelikož bylo všeobecně dobře známo, jakou linii tento vietnamský vůdce sleduje. Světová fobie z komunistické nadvlády byla zejména v sedmdesátých letech asi ve svých nejsilnějších dimenzích. Ho Chi Minh měl své idoly pochopitelně především v tehdejším Sovětském Svazu a Číně. Právě ovšem tyto země velice mohutně podporovaly Vietnam a Ho Chi Minha v jeho snahách o sjednocení obou částí Vietnamu a to části Severní a Jižní, které byly již nějakou dobu oddělené a to jak politicky tak částečně i ekonomicky. Z Vietnamsko-americké války se dnes vytvořila jakási ,,pradávná válečnická pohádka,, a mnozí jezdí dnes do Vietnamu pouze shlédnout dávná místa největších bitev a posléze zalehnout se studeným pivem na pláž v Nha Thrangu. Tato válka se ovšem musí chápat v mnohem širších souvislostech a k pochopení alespoň některých principů, je skutečně dle mého názoru nutné do Vietnamu jet a věnovat tomuto tématu určitý čas. Je zcela běžné ještě dnes vidět po Vietnamu mnoho těžce zmrzačených lidí, mnoho dětí, které se rodí s rozličnými deformacemi a slyšet nespočet příběhů, které se této války týkají. Jisté je ovšem dnes pouze jediné a to, že nikdo vlastně přesně neví, co tato válka Vietnamu přinesla, nebo spíše o co ho připravila. Jisté je taktéž to, že v této válce zcela nesmyslně padly, stovky tisíc lidí a ti co přežili si dnes ve většině případech ani nejsou jisti, za co vlastně bojovali.Doktrína války, silně ,,dokrmována,, Ho chi minhovským syndromem měla jediný a to čistě politický podtext. Zdánlivě komplikovaně vedený válečný konflikt mezi zeměmi východu a západu – komunismu a kapitalismu, daleko mimo území právě těch, kteří tuto válku způsobili. Těžko se dnes hledá ve Vietnamu někdo, kdo Vám poví, že nebylo vlastně za co a proč bojovat, současná situace Vietnamu ovšem není ani socialisticky, ani přímo ,,prozápadně,, orientována. Dnes to vlastně vypadá, že Vietnam zůstal někde na ,,polovině cesty,, s desítkami Ho chi minhových památníků a muzeí a stále živoucími válečnými příběhy. Celý tento problém je ovšem mnohem obšírnější a složitější, kdo chce vědět více, další zajímavé informace jsou na této adrese http://cs.wikipedia.org/wiki/Vietnamská_válka …….. všechny související články – Roman Plzák, tvorba webu – internetový vědecký pracovník – David Holubec
